Svátek má Žofie a ta má v těle šotka...

...zpívala Zuzka Navarová. A docela to na tu naší holku sedí. Svůj první svátek oslavila stylově. Nejspíš nemohla dospat, takže na nás už v šest hodin ráno houkala z postýlky. Hned v pyžámku si tedy rozbalila první dárek - stříkací zvířátka do vody.

Odpoledne pak dostala dárky další - knížky (Krtek a kalhotky, Ladova Říkadla a Kuřátko a obilí - klasika). Babička Zdena Žofě darovala její první nočník. A hned ho vyzkoušela (Žofka, nikoliv babička). Nutno říci, že bez úspěchu. Zatím funguje jako takové prima křesílko, z kterého je lepší výhled na televizi a vůbec.

Málem bych zapomněla na ještě jeden, dost zásadní dar. Pohádkovou knížku od Miloše Macourka s ilustracemi Adolfa Borna o roztomilé opičce Žofce. (stále doufáme, že se ji děti ve školce nebudou kvůli tomu jménu smát...)

Od táty dostala naše slečna hrající šílenost s názvem Jungle party! Teprve teď to bude u nás ta pravá džungle! :)

Ledoví muži a naše malé radosti...

Pankrác, Servác a Bonifác. Ledoví muži nezklamali, venku je hnusně a prší. S Žofkou jsme tedy zalezlé doma. Stejně nemůžeme mezi děti, mohly by od ní chytit šestou (nemoc). Snažíme si tyhle dlouhé dny alespoň trochu zpříjemnit. K snídani jsme si udělaly buchtičky se šódo (ve škole vždycky patřily k mým oblíbeným), Žofka taky dostala ochutnat...k sváče pak měla meloun, prvně v životě. Otázka, jestli ji chutnal, hlavně ji klouzal z ruky:)

Taky se poprvé posadila v postýlce a měla z toho velikouuuu radost! Jo a napsali jsme dopis, přání Lucce do Austrálie k narozeninám, ukrývá i malý dárek - naušnice a brož, jak jinak než s puntíky, snad se bude líbit...kdybych mohla, poslala bych ji i trochu buchtiček. Byly luxusní.

První nemoc a hned šestá!

Naposled jsem tu psala o našich peripetiích s horečkami (a Kavárně Muzeum). O víkendu zmizely a v pondělí ráno naskočila vyrážka. Je to jasný, šestá nemoc. Naše moudrá doktorka Veverková ji poznala hned ve dveřích. Takže teď jsme v izolaci.

V sobotu jsme ještě vyrazili na procházku do Braníka s Luckou, Pavlem a Šimonem - kamarád Žofky, který se narodil jen o jeden den později než ona. Prošli jsme se podél Vltavy, poseděli v hospůdce U Sváry a pak na nádraží v Braníku.

Odsud jsme pak jeli vláčkem do Vršovic - Žofka už podruhé. První jízdu mašinkou zažila v Jičíně, tam jsme se v dubnu popovezli jednu zastávku...vypadá to, že naše holčička bude po tatínkovi, protože jízdu vlakem si užívala. Fajn víkend to byl. I přes tu nemoc. A Šimon naštěstí nic nechytil...ťuk, ťuk!

Pij kávu, jez chléb...

Konečně jsme tam s Žofkou zašly -  do Kavárny Muzeum, kterou vychvaloval do nebe jeden můj bývalý kolega z Lidovek, respektive domácí chléb, který tam pečou. Básnil o něm první týdny a měsíce mého čerstvého mateřství, kdy jsem si podobné nadýmavé záležitosti raději odpírala. A teď jsem ho konečně ochutnala. Domácí chléb s olivami a sušenými rajčaty. Měl pravdu, je božský. Ovšem boží je i celá kavárna/kantýna. Ideální pro matky s dětmi.

Okolnosti, proč jsme se tam s Žofií vypravily zase tak ideální nebyly. Naší slečnu trápily v noci ze čtvrtka na pátek horečky (poprvé od narození), tudíž jsme volali o radu naší moudré doktorce. Ta měla bohužel dovolenou. Jiná paní doktorka řekla, ať raději přijedeme, že nás čeká víkend a ať raději přivezeme moč (záludný úkol, zvlášť pak u dítěte, které ještě nechodí na nočník). Byť jsem se domnívala, že se jedná o teploty spojené s růstem zubů, naložila jsem Žofku do kočáru a strávily jsme asi hodinu a půl v čekárně!!! Přepečlivá paní doktorka řekla, že se ji v moči něco nelíbí (obává se zánětu močových cest) a raději vzorek pošleme do laboratoře - rozuměj, já s Žofkou dovezu moč do laboratoře ve Washingtonově ulici. Že já se na to nevykašlala!. Dítě krom teplot nevykazovalo žádné známky nemoci - na doktorku i sestru se usmívalo a vůbec hýřilo energií.

Zkumavku s močí jsme tedy dovezly do laboratoře a přepadl nás hlad. Zamířily jsme proto do již zmíněné Kavárny Muzeum, kde jsme nakonec strávily příjemné chvilky. Po ranním maratonu praktický lékař - lékárna - laboratoř, musím říct, že zaslouženě.

Název kavárna je poněkud zavádějící, spíš se jedná o prostornou jídelnu se zajímavým designem a grafickými prvky. Jako jídelna i funguje. Na začátku dlouhého pultu si vezmete tác a příbor, nalijete si polévku a objednáte jídlo, pak se plynule přesunete ke kase. Já si pochutnala na hotovce - hovězím vývaru a kuřecím steaku s rokfórovou omáčkou a americkými bramborami - to vše za příjemných 89 korun. Žofka snědla půl skleničky boloňských špaget.

Kromě hotových jídel v kavárně nabízejí i stálá jídla, především pak domácí hamburgery. Objednat si můžete i obložený domácí chléb (viděla jsem u vedlejšího stolu a vypadal moc pěkně). Nebo si ho jako my odnést zabalený domů. Bochník vás vyjde sice na nějakých padesát korun, ale stojí za to. Na chléb si můžete třeba namazat i domácí pomazánku, kterou tu také nabízejí - třeba lučinovou, tuňákovou či bůčkovou.

V kavárně myslí i na děti, kromě jídelních židliček a dětského koutku, mají i dětské menu. Sice nikterak pestré - toast, kuřecí řízek a hranolky, zmrzlina, kakao, ale na děti myslí. Za zmínku stojí i domácí limonády a skvělá káva z pražírny Doubleshot. Hned jsem obdržela zákaznickou kartičku "pij kávu, jez chléb", což je heslo celého podniku, se dvěma razítky. Za šest razítek získáte kávu zdarma.

Žofce se tu taky moc líbilo, dokonce se ani nedokázala soustředit na jídlo a pořád se rozhlížela. Takže u nás dobrý. Tahle kavárna si nás prostě získala.